Provozovatel webu:
Marián Kábele, IČO 684 50 290, registrovaný živnostník na ŽÚ Mladá Boleslav, neplátce DPH.
info@benatky-italie.cz
Jak jsem poznal Benátky
Svoji první návštěvu Benátek jsem dlouho odkládal. Pohledem laika mi připadaly moc „snobské a příliš turistické“. Představa, že se budu v Benátkách proplétat davy turistů, mě vůbec nelákala.
Jednou se však objevila levná letenka a s přítelkyní jsme zrovna přemýšleli, kam vyrazíme. „Tak to do těch Benátek zkusíme,“ řekli jsme si. A vyrazili.
Z Trevisa do Mestre
Letadlo nás jednou v červnu 2014 „vyklopilo“ na letišti v Trevisu, odkud jsme s těžkým báglem šlapali kus pěšky, než jsme vůbec našli první autobusovou zastávku. Pokračovali jsme autobusem MHD na vlakové nádraží, a dále vlakem až do pevninského Mestre, kde jsme měli domluvené první ubytování.
Na Lido di Venezia
Další den byly naším cílem Benátky – z Mestre autobusem. Neznaje vůbec místní prostředí a dopravu jsme raději vystoupili už na konci Mostu Svobody a pěšky pak došli pořádný kus cesty až do přístavu Tronchetto. Chtěli jsme nejprve omrknout moře. Odtud tedy naše cesta pokračovala trajektem na ostrov Lido di Venezia. Plavba trajektem byla zároveň první seznamovací prohlídkou Benátek.
Dorazili jsme na Lido. Jenže přístaviště trajektů na Lidu je dost daleko od centra města. A tak nás další kus cesty odnesly zase vlastní nohy. Naštěstí už bez těžkého báglu. Moře jsme nakonec objevili, a také centrum i blízký dopravní „osobní“ terminál vodních autobusů. Po návratu z ostrova jsme Benátkami jen tak „proběhli“ samozřejmě jako neznalé „turistické lamy“ těmi nejvíce exponovanými ulicemi. Podobně, jak jsem si to představoval – davy turistů, navíc vedro.
Ale ty stavby, kanály, mosty a mostky plavba vaporettem z Lida na San Marco, to bylo něco!
Unavující plavba na Punta Sabbioni
Jelikož jsme ubytování v Mestre měli jen na pár dní, a potom až v Cavallinu na cestě z Punta Sabbioni, těžký bágl si užil další jízdu. Dorazili jsme tentokrát, už trošku znalejší, až na Piazzale Roma. A odtud vaporettem na Fondamente Nove. Jenže najít zastávku, to byl horor. Všechny plovoucí nástupiště byly hezky seřazené, na informační tabuli svítila i naše linka, jenže nástupiště nikde!
Koho by napadlo, že některé linky mají nástupiště ukryté až za rohem budovy, úplně na jiném místě, kam navíc musíte projít pod jakýmsi mostem? Nakonec jsme to však našli, mezitím nám však ujely asi 3 spoje.
Z Fondamente Nove jsme během dlouhé plavby přes Murano, Burano, Treporti až na Punta Sabbioni „vytuhli“. Plavba linkou 12 totiž trvala asi 1,5 hodiny. Kdo tehdy mohl vědět, že bychom to jinou linkou z jiného místa Benátek zvládli za 35 minut?
Nakonec jsme se ale do cílového místa z Punta Sabbioni nějak autobusem dostali a ubytovali se. Skutečnost, že ubytovatelka hovořila pouze italsky, už byla jen takovou pomyslnou třešničkou na dortu.
Benátky byly fajn
Další dny už jsme si jen užívali – památky, plavby vaporettem (rychlou linku jsme nakonec objevili také), drahé jídlo, moře a pláže. Nicméně Benátky se nám zalíbily natolik, že jsme se tam opakovaně vraceli. Každý rok několikrát, na jaře, na podzim i v zimě, dokonce i během Benátského karnevalu. O tom ale už budou zase další příspěvky.
Vyrazte do Benátek, stojí za to!